Černá Hora

10.7.2020

8. den - Durmitor - trek na Bobotov Kuk, Černé jezero

To ráno, když vás probudí sluníčko a nádherné výhledy kolem, to je naprostá slast na duši. Klidně bychom tu strávili i více dní, ale náš výlet se chýlí ke konci a jak se dozvídáme, tak odjíždíme právě včas, jelikož už naše vláda plánuje dát Černou Horu na seznam rizikových zemí. Ale ještě nás čeká poslední trek, který jsem si na sebe ušila sama, a to na horu Bobotuv Kuk (2523 m), druhou nejvyšší horu v Černé Hoře nacházející se v NP Durmitor, který byl vytvarován ledovci a podzemními prameny a v zimě se z něj stává hlavní lyžařská oblast.

NP Durmitor

Jak jsem už psala, o trecích v Černé Hoře nebylo snadné zjistit jakékoli informace. Na českých webech téměř nic nenajdete, tudíž sem musela projet i zahraniční weby, abych zjistila, zda se vůbec na Bobotov Kuk chodí, zda není potřeba nějaké speciální vybavení. Dobrala jsem se k tomu, že v případě hezkého počasí by neměl být problém (pokud tedy máte dobrou fyzičku) se sem dostat. Jako výchozí bod jsme zvolili sedlo (https://en.mapy.cz/s/buvofumumu) ve výšce 1907 m. Zaplatili jsme správci parku 6 € za vstup a mohli jsme vyrazit.

Navigace nám ukázala něco kolem 6 hodin, 10 km a převýšení 1000 m. Věděli jsme, že nás nečeká nic snadného a navíc od časného ráno slunce pálilo jako zběsilé. Poprvé v životě jsem na trek vytáhla i trekové hole a šli jsme. Z počátku je cesta hezká lehce stoupající a pod námi menší sráz až k příkrému místu, kde se poprvé budete muset přidržovat lan. Po tomhle trochu náročnějším výstupu se dostanete dovnitř pohoří, kde je cesta trochu nahoru, trochu dolu uprostřed horských luk se spoustou květin. Jsme tu úplně sami, takže si na pohodičku šlapeme a kocháme se krásnou okolní přírodou. Po cestě potkáme několik červených značení na kamenech, jiné tu jen těžko pohledáte. Trasu raději kontrolujeme i v mobilu. Těsně před závěrečným brutálním výstupem mineme malé ledovcové jezírko Zeleni Vir, kde se pořádně občerstvíme. A čeká nás to nejhorší z celé trasy, příkrý výstup po nezpevněném terénu plném kamenů. Cesta je opravdu náročná a ke konci už se mi značně motají nohy a silné slunce tomu nepřidává.

NP Durmitor - výstup na horu Bobotov Kuk

NP Durmitor - výstup na horu Bobotov Kuk

Dáváme si siestu těsně pod vrcholem, kde je krásná vyhlídka. Po dlouhé době potkáváme i nějaké lidi, kteří už sestupují z vrcholu. Před námi je posledních pár desítek metrů, kde se musíme přidržovat řetězů, jelikož se cesta vine kolem vrcholu a pod námi je příkrý sráz, proto jestli má někdo závratě z výšek, nebude to pro něj to pravé ořechové. Po třech hodinách se konečně ocitáme na vrcholu. Výhledy jsou naprosto dechberoucí a nejlepší na tom je, že jsme zde úplně sami. Jsou krásně vidět další hory NP Durmitor a taktéž Škrčka jezera - Veliko a Malo, na které můžete absolvovat i trek zvlášť, který by měl být méně náročný. Cesta zpět na parking trvá něco kolem 2,5 hodin, ale že by byla nějak snažší, to se říct nedá. Úplně vyčerpaní a dehydratovaní, protože nám klasicky došla voda, dorazíme na parkoviště, kde je naštěstí otevřený stánek se studeným pitím. Záchrana.

Výhledy z hory Bobotov Kuk na Škrčka jezera - Veliko a Malo

Vyrážíme dál, k Černému jezeru, které je jedním z 18 ledovcových jezírek nacházejících se v NP Durmitor. Od placeného parkoviště (2 €) je to k jezeru krásná kilometrové procházka lesem, kde se nachází spousta stánků s medy, čaji, rakijou a dalšími typickými místními pochutinami. Černé jezero je právem nejnavštěvovanějším místem národního parku, nad kterým se tyčí horský masiv Medjeda (2 287 m). V jezeře se můžete vykoupat nebo se kolem něj projít po cca 3,5 km stezce, kde se nachází nespočet laviček určených k odpočinku.

! TIP - na trek do hor i k jezeru vyražte pokud možno v jeden den, aby vám zaplacený vstup platil a nemuseli jste ho platit znovu !

Černé jezero

Po cestě do kempu, který jsme si vyhlídli u hranic, jsme si střihli ještě nejdelší zipline v Evropě (1 200 m) nad řekou Tarou. Za oba jsme zaplatili 40 € a zážitek to byl parádní. Po příjezdu do kempu jsme bohužel zjistili, že je zavřený (asi korona, jak jinak) a museli jsme honem rychle najít jinou alternativu. Naštěstí jsme u Djurdjevičova mostu, kde jsme předtím jeli na zipline, našli jiný kemp, který byl otevřený a ubytovali nás v něm. My jsme aspoň mohli v klidu vyklidit auto a dát si sprchu před náročnou cestou domů.